Varhanním rejstříkem rozumíme řadu píšťal se shodným zvukem, tedy shodnou barvou a sílou zvuku. Na zvuk píšťaly má vliv spousta faktorů, především materiál a způsob konstrukce. Píšťaly jsou buď dřevěné, nebo kovové a podobně jako u zobcových fléten, čím je píšťala větší, tím hlubším tónem bude znít. Jeden rejstřík může být tvořen píšťalami z různých materiálů, ale zvukový charakter musí být shodný.

Svůj název rejstříky často dostávají podle hudebních nástrojů, které svým zvukem napodobují (flétna, pozoun, tromba, vox humana, viola…).

Kromě slovního názvu je každý rejstřík ještě označen číslem označujícím jeho polohu, což udává, jaký tón se ozve při stisknutí konkrétní klávesy. Číslo vychází z velikosti největší píšťaly daného rejstříku ve stopách, tedy velkého C. Znakem pro stopu je apostrof u zmíněného čísla (16‘, 8‘, 4‘ – tedy šestnáctistopý, osmistopý, čtyřstopý rejstřík).

Číselné označení polohy nás informuje, zda hlas transponuje a pokud ano, tak o jaký interval vůči základní poloze.

Naše varhany mají klaviaturu (manuál) v rozsahu od velkého C po tříčárkované c,(tedy c3). Rejstříky v základní poloze jsou označeny číslem 8‘. V tomto případě se po zmáčknutí klávesy c1 ozve skutečně tón c1. Rejstříky 16‘ zní o oktávu níže – na klávese c1 zní tedy velké C. Rejstřík 4‘ zní o oktávu výše – na klávese c1 zní c2. Rejstříky 2‘ zní o dvě oktávy výš - na klávese c1 zní c3 a rejstříky 1‘ zní o tři oktávy výš – na klávese c1 zní c4. Existují i rejstříky 32‘, které zní o dvě oktávy níž – na klávese c1 zní kontra C (C-1), ale ty v našem nástroji nemáme.

Rejstříky, neboli hlasy ve varhanách dělíme na základní – ty transponují o oktávu či její násobky a hlasy vedlejší – transponují o jiný interval, nejčastěji kvintu nebo tercii. Poznáme je podle toho, že mají v číselném označení zlomek (např. 2,2/3‘, 8/3‘ 1,1/3 atd). V našich varhanách je takovým rejstříkem třeba Quintbass 5,1/3 v pedálu nebo Quinte 2,2/3‘, kdy se při stisku klávesy např. c1 ozve kvinta o oktávu výš, tedy tón g2.

Proč se tyto hlasy ve varhanách používají, když výškou tónu vůbec neodpovídají klaviatuře? Samostatné použití těchto hlasů opravdu nemá význam. Ovšem při spojení se základními rejstříky podstatně obohatí jejich barvu a zesílí výsledný zvuk.

Většinou každé klávese odpovídá jedna píšťala (hlasy jednořadé), ale jsou i hlasy tzv. víceřadé, kdy se při stisku jedné klávesy rozezní více píšťal (2-5) a tím také více tónů a různých intervalů. Takové hlasy nazýváme Smíšené a v našich varhanách může být příkladem takového rejstříku Mixtura 1,1/3 5x (na jedné klávese tedy zní 5 píšťal současně). nebo Rauschquin 1,1/3 2x (zní současně dvě píšťaly). Tyto rejstříky jsou jakousi třešničkou na dortu, která dodává varhannímu zvuku lesk a špičku.